Ploty jsou běžnou součástí každého rodinného domu – a zároveň jedním z nejčastějších zdrojů sousedských nedorozumění. Kdo je vlastník plotu mezi dvěma pozemky? Kdo ho má udržovat? A za jakých podmínek vůbec potřebujete stavební povolení?

Kdo vlastní plot a kdo se o něj má starat

Vžitá představa, že vlastnictví plotu určuje jeho umístění po pravé straně při pohledu od domu, má svůj původ v rakouském všeobecném zákoníku občanském z roku 1811. „Jde ale o historický koncept, který byl v českém právu opuštěn už před desítkami let. Dnešní právní úprava vychází z toho, že plot patří tomu, na jehož pozemku skutečně stojí. Pokud je umístěn na společné hranici pozemků, zákon předpokládá, že jde o společnou rozhradu obou sousedů,“ vysvětluje Lukáš Kaprál, právník společnosti Ekonomické stavby a autor profilu Stavitelův právník na sociálních sítích.

Na vlastnictví plotu navazuje i povinnost se o něj starat. Platí přitom jednoduché pravidlo: o plot pečuje jeho vlastník. Pokud jste vlastníkem plotu, máte povinnost jej udržovat v odpovídajícím technickém stavu. „Povinnost údržby ale neznamená, že by vlastník musel plot nebo zeď v případě jejich chátrání automaticky znovu postavit,“ dodává.

V případech, kdy je plot společnou rozhradou na hranici pozemků, nesou odpovědnost za jeho stav oba sousedé společně. Na údržbě nebo opravách se pak zpravidla podílejí oba.

Domluva je základ

Stejně jako u jiných sousedských vztahů platí i u oplocení, že největším zdrojem problémů bývá nedostatečná domluva mezi sousedy. Právě ta je pro předcházení budoucím sporům klíčová. Ještě před samotnou realizací se proto vyplatí mít jasno v tom, kudy přesně hranice pozemků vede. „V praxi je rozumným krokem přizvat geodeta, který hranici odborně vytyčí,“ upozorňuje právník. Současně je vhodné se sousedem dohodnout i na dalších praktických otázkách – například kdo plot postaví a uhradí, jak se bude v budoucnu udržovat, v jaké výšce bude oplocení provedeno nebo z jakého materiálu.

Plot nemá být zdrojem sporu, ale běžnou součástí sousedského soužití. Když se sousedé dohodnou dopředu, předejdou řadě nedorozumění, která by se jinak mohla řešit až zpětně a často zbytečně složitě.

Potřebuje plot povolení?

Ve většině běžných případů ne, ale jen pokud splní zákonné limity. Podle nového stavebního zákona patří oplocení mezi tzv. drobné stavby, které nevyžadují povolení záměru. Za drobnou stavbu se považuje oplocení do výšky 2 metrů mezi pozemky, které se nacházejí v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše.

„Výška 2 metry představuje zákonnou hranici. Jakmile ji plot přesáhne, už se nejedná o drobnou stavbu a záměr je nutné povolit v rámci stavebního řízení. Novinkou právní úpravy je, že už není rozhodující, zda oplocení nebo opěrná zeď sousedí s veřejným prostranstvím. Samotná blízkost ulice nebo chodníku tedy sama o sobě nepředstavuje důvod pro stavební řízení,“ vysvětluje právník.

Pokud chcete postavit vyšší plot nebo oplocení mimo zastavěné území, záměr už spadá mezi tzv. jednoduché stavby, u kterých je nutné požádat o povolení záměru, byť s jednodušší dokumentací.

Ať už povolení potřebujete, nebo ne, jedno pravidlo platí vždy: „I stavba, která povolení nevyžaduje, musí být v souladu s územním plánem,“ uzavírá Kaprál, který se tomuto tématu věnuje i ve svých osvětových videích na sociálních sítích jako Stavitelův právník.

Autorem článku je

Honza Skalník