Bře
02nd
2016

Není metr jako metr

Velmi silným ukazatelem při výběru bytu, pozemku nebo rodinného domu bývá kromě ceny počet metrů čtverečních. Nejčastěji tedy pak poměr mezi těmito. Každý postavený metr čtvereční respektive kubický stojí peníze a navyšuje rozpočet stavby. Je pak tedy logické, že se lidé snaží za danou cenu získat co nejvíce těchto jednotek. Ne vždy je rozloha opravdu tím nejdůležitějším.

 

 
Je jasné, že pokud hledáme bydlení o 100 metrech čtverečních, nebudeme se dívat do nabídky domů či bytů s poloviční plochou. Menší výkyv však nemusí být v dispozici rozhodující. Prakticky poskládaná dispozice s 90 m², může nabídnout mnohem kvalitnější bydlení nežli průměrná dispozice se 100 m². V případě nekvalitního rozložení místností se samozřejmě rozptyl ještě zvyšuje. Logicky se nabízí napsat, že kvalitní dispozice menší rozlohou ušetří vstupní náklady. V základním předpokladu a pohledu pouze na dispozici bez obálky domu, tomu tak zajisté je. S kvalitním návrhem domu však mohou často přijít i náklady navíc, oproti zaběhnutému standardu. Francouzská či rohová okna, vestavěné skříně, sprchový kout v úrovni podlahy, prosklené dveře v interiéru, stínění oken či terasy a další nadstandardní prvky cenu výstavby o trochu navýší. Celková cena zmíněných případů dispozic se nakonec srovnává i přes rozdílnost podlahové plochy. Nadstandardní prvky však poskytnou vyšší komfort bydlení a mírné navýšení ceny je tak bezesporu opodstatněné. Nakonec tedy vidíme, že poměr cena / m² není vhodným ukazatelem pro výběr. Při výběru je třeba hledat kvality, které bydlení bude poskytovat.

 

 Není metr jako metr

Pro kvalitu Vašeho života tedy není rozhodující zdali má dům 100 m² nebo 90 m². Důležité naopak vždy bude s jakým citem pro detail řešení je dispozice vytvořena. Proto se vždy snažím vytvářet domy domýšlené i do malých detailů. Domy, které pro život dobře fungují.

 
Zde je pár základních rad, jak poznat nekvalitu dispozice:
  • Komplikované a dlouhé chodby
  • Malá či špatně orientovaná okna
  • Křížení čisté a špinavé zóny – přes zádveří nebo chodbu, kde se pohybujeme v botách, bychom neměli procházet z jedné čisté místnosti do druhé a stejně tak naopak
  • Komplikované tvary místností
  •  „Hluchá“ místa v místnostech – prostory nevyužitelné k umístění nábytku či průchodu po místnosti
  • Dveře zasahující do komunikačních prostorů (např. do úzké chodby apod., kde hrozí střet více lidí a nechtěný úraz) nebo do prostoru otevírání dalších dveří.

 

 

Autorem článku je
foto Patrik Janoušek
Patrik Janoušek
architekt

Vložte komentář